Komisní prodej je stále běžnou formou prodeje a kromě toho je to oblíbená forma distribuce zboží, které prodejci rádi využívají především u menších výrobců. Z těchto důvodů jsme připravili sérii článků o komisním prodeji, která pokryje všechny potřebné informace o tomto způsobu prodeje. Během několika následujících článků se dozvíte, co je to komisní prodej, jaké jsou jeho nejběžnější formy a jaké výhody či nevýhody přináší komisní prodej pro podnikatele. Sérii začínáme s představením komisního prodeje jako způsobu distribuce a prodeje zboží.
Komisní prodej jako způsob prodeje
Co je to komisní prodej
V prvním dílu série o komisním prodeji se zaměříme na právní úpravu tohoto typu prodeje.
Komisní prodej je určen firmám, podnikatelům (OSVČ) i nepodnikajícím soukromým osobám.
Jedná se o takový způsob prodeje, kdy majitel nabízí své zboží k prodeji prostřednictvím obchodníka, ale zboží přitom zůstává až do zaplacení zákazníkem majetkem prvotního majitele. Obchodník je v tomto případě jen zprostředkovatelem obchodní transakce.
Smluvní úprava komisního prodeje
Vztah mezi majitelem zboží a obchodníkem, který má zajistit prodej, je vždy dobré upravit smlouvou.
Přitom je třeba rozlišit dva základní případy tohoto smluvního vztahu:
- Smlouva o zprostředkování prodeje věci, podle Nového občanského zákoníku §2445 až §2454, se uzavírá mezi nepodnikající soukromou osobou (objednatelem) a podnikající fyzickou nebo právnickou osobou (obstaratelem).
- Komisionářská smlouva, podle Nového občanského zákoníku §2455 až §2470, se uzavírá mezi dvěma podnikajícími subjekty (komitent a komisionář).
I když obě smlouvy mají jiné pojmenování pro majitele věci a obchodníka zprostředkujícího její prodej, princip transakce zůstává stejný.
Proces komisního prodeje
Schéma níže zobrazuje stav, kdy kupující platí sjednanou cenu přímo obstarateli/komisionáři. V některých případech (např. prodej na smlouvu o prodeji) může dle smlouvy platit kupující sjednanou cenu přímo objednateli/komitentovi, a ten pak vyplatí obstarateli/komisionáři příslušnou část za zprostředkování transakce (úplatu, případně provizi).
V obou případech jsou klíčové dva faktory:
- Zboží je majetkem osoby nebo firmy, která ho vlastní a chce prodat (objednatel/komitent), až do doby, kdy dojde prostřednictvím obchodníka (obstaratele/komisionáře) k prodeji. Pak přecházejí vlastnická práva přímo na kupujícího.
- Obchodník má nárok na provizi, jen když je zboží prodáno.
Praktický příklad komisního prodeje
Prodejce dárkového zboží se dohodne s výrobcem keramiky na tom, že bude odebírat jeho zboží a prodávat ho způsobem komisního prodeje. Výrobce mu dá zboží takzvaně „do komise“, což prakticky znamená, že předá prodejci dárkového zboží své keramické výrobky. Prodejce za výrobky v tuto chvíli neplatí, přijímá je na svůj sklad. Keramika ale stále zůstává majetkem výrobce, i když ho má fyzicky skladem jeho prodejce.
Prodejce dárkového zboží keramiku prodává a průběžně výrobce informuje o tom, kolik jeho výrobků prodal. Výrobce keramiky pak prodejci fakturuje za prodané zboží.
Co už není komisní prodej
Pozor, pokud byste si najali obchodníka k tomu, aby za vás uskutečňoval prodej jako opakovanou činnost a platili byste mu za tuto činnost, i když k prodeji konkrétního zboží nakonec nedojde, pak se nejedná o komisní prodej.
Příslušný vztah by byl upraven smlouvou o obchodním zastoupení nebo mandátní smlouvou.
Série článků o komisním prodeji
- Komisní prodej je nadále oblíbenou a pro obchodníky výhodnou formou prodeje (1. díl)
- Jak může soukromá osoba prodat věc, kterou už nepotřebuje, ale která má stále svou cenu? Díky komisnímu prodeji na základě smlouvy o obstarání prodeje věci (2. díl)
- Komisionářská smlouva (vzor) (3. díl)
- Pozitiva a problémy komisního prodeje (4. díl)
