Předtím, než se rozhodnete, kterou z možných forem podnikání si vyberete, je potřeba si nejprve ujasnit, zda vůbec vaše činnost bude podnikáním. Definice podnikatele je u nás součástí zákona (§ 420 Nového občanského zákoníka).
Definice podnikání:
Nový občanský zákoník definuje podnikání, respektive podnikatele, takto: „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“
1. Soustavná činnost
Soustavná činnost neznamená činnost nepřetržitou, ale takovou, která je vykonávána s vidinou, že bude vykonávána i nadále. Nesmí se jednat o činnost náhodnou, nahodilou nebo příležitostnou – ta není podnikáním.
Podrobněji o problematice příležitostných výdělečných činností v článku Příležitostné příjmy vs. podnikání.
Za soustavnou činnost tedy lze považovat takovou, která není pouze příležitostná (která se již neopakuje).
Za soustavnou činnost však lze považovat i to, když je podnikatel zaměstnán a podniká pouze ve svém volném čase nebo podniká pouze v určité roční době. Podnikáním je i činnost prováděná několikrát do roka s úmyslem ji opakovat.
2. Samostatná činnost
Samostatnost indikuje, že osoba, která činnost provozuje, může sama rozhodovat o době a místě výkonu činnosti a organizaci práce podle své vlastní svobodné úvahy a volby. Dále musí finančně sama zajišťovat chod podnikání a sama čerpat a rozhodovat o použití zisku z činnosti. Pokud činnost nevykazuje tyto vlastnosti, nejedná se o samostatnou činnost, ale může naplňovat charakteristiku nezákonného švarcsystému.
3. Vlastní účet
Podnikatel provádí svoji činnost pod vlastním jménem a je-li zapsán do obchodního rejstříku, pod názvem firmy. Tím vystupuje z anonymity a osoby, které jednají podle jeho pokynů, musí jednat jeho jménem nebo jménem firmy. Nelze tedy podnikat na někoho jiného.
4. Vlastní zodpovědnost
Vlastní odpovědnost je důležitým rysem podnikání, nelze se zbavit rizika a odpovědnosti vyplývající z podnikání. Podnikatel – fyzická osoba odpovídá za veškeré závazky vyplývající z jeho podnikání celým svým majetkem. To znamená, že nejen obchodním, ale i majetkem určeným pro vlastní potřebu. Slovo „odpovídá“ má v této souvislosti tvrdší význam, než slovo ručí. Např. společníci společnosti s ručením omezeným za závazky společnosti pouze ručí, a to pouze do výše svých nesplacených vkladů. Společnost s.r.o. za své závazky potom ručí prvotně celým svým základním jměním.
5. Dosažení zisku
Dosažení zisku je hlavním cílem podnikatelského snažení. Za podnikání se obecně považuje i to, když hospodaření skončí ztrátou, nelze z toho však vyvozovat, že právě ztráta je smyslem podnikání. Smyslem je neustálý růst hodnoty firmy a to bez dosahovaných zisků není možné. Pokud není vašim úmyslem dosahovat zisku, nejedná se o podnikání.
Podnikání a zákony
Za pozornost v této souvislosti stojí zmínka o pronájmu nemovitostí, což samo o sobě není podnikáním. Za podnikání lze tuto činnost považovat pouze pokud současně budete poskytovat i jiné základní služby zajišťující provoz nemovitosti (úklid, svoz odpadků apod.).
Pokud vaše činnost naplňuje definici podnikání, můžete být podnikatelem. K tomu ale nestačí naplnit znaky podnikání, tak jak jsou popsány výše, ale musíte dále tuto činnost vykonávat podle příslušného zákona.
Zpravidla se bude jednat o
- Živnostenský zákon (zákon č.455/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2007 Sb.)
- Tzv. „Jiný předpis“
- Zákon č. 85/2004 Sb., o zemědělství
Zda vaše podnikatelská činnost spadá do jiného předpisu, než je Živnostenský zákon, zjistíte v (§3) tohoto zákona, kde se taxativně stanoví, které podnikání nepodléhá živnostenskému zákonu a podléhá „Jinému předpisu“, např. jsou zde jmenováni advokáti, daňoví poradci, banky, loterie, zemědělská činnost apod. a u nich příslušný předpis, kterým se tato činnost řídí.
Pokud chcete vykonávat zemědělskou činnost, budete se řídit Zákonem č. 85/2004 Sb., o zemědělství. Ten nabyl účinnosti dne 1. 5. 2004 a nově upravil vymezení zemědělské výroby a zemědělského podnikatele, stanovil podmínky a povinnosti fyzickým i právnickým osobám, které chtějí v zemědělství podnikat a upravil postup při jejich zaevidování. Fyzická nebo právnická osoba, která hodlá podnikat v zemědělství, je povinna se zaevidovat u obecního úřadu obce s rozšířenou působností příslušného podle místa trvalého pobytu (jde-li o fyzickou osobu) nebo sídla zemědělského podnikatele (jde-li o právnickou osobu).
