V současné době se v řadě firem využívá pružná pracovní doba jako jeden z benefitů pro zaměstnance. Tento benefit je zaměstnanci velmi ceněný a přitom nestojí zaměstnavatele žádné výdaje navíc. Pružná pracovní doba je upravena zákoníkem práce, všechny informace se dozvíte také v našem článku.
Flexibilní pracovní doba
Pružná pracovní doba, tedy pružné rozvržení stanovené týdenní pracovní doby, je upravena zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce. Nová úprava je mnohem srozumitelnější než v předchozím zákoně.
Rozvržení pracovní doby
Pružnou pracovní dobu lze uplatnit v rovnoměrném i nerovnoměrném rozvržení doby zaměstnance. Pokud se jedná o rovnoměrné rozvržení pracovní doby, musí být týdenní pracovní doba naplněna v každém týdnu. V druhém případě musí být průměrná týdenní pracovní doba naplněna nejdéle ve čtyřtýdenním vyrovnávacím období.
Rozdělení pružné pracovní doby – volitelná pracovní doba, základní pracovní doba
Při pružném rozdělení pracovní doby si zaměstnanec sám volí začátek, popř. i konec, pracovní doby v jednotlivých dnech. Přitom začátek i konec musí být v určitém časovém rozmezí, které stanoví zaměstnavatel. Tento typ určení se nazývá volitelná pracovní doba. Zaměstnavatel je povinen určit volitelnou pracovní dobu na začátek i konec pracovní doby tak, aby celková délka směny zaměstnance nepřesáhla 12 hodin.
Mezi tyto volně volitelné úseky pracovní doby, je vložena doba, kdy musí zaměstnanec pobývat na pracovišti. Tento úsek určuje zaměstnavatel a zákon ho nazývá základní pracovní dobou.
Např. příchod do práce musí být mezi 6 až 8 hodinou a odejít z práce může zaměstnanec po 14. hodině. Zbytek časové dotace si může vybrat podle svého uvážení.
Kdy se nedá pružná pracovní doba aplikovat
Tento způsob rozvržení pracovní doby nelze aplikovat v těchto případech
- při pracovní cestě zaměstnanců,
- při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu ve směně, jejíž začátek i konec je pevně stanoven,
- když tomu brání provozní důvody,
- v době důležitých osobních překážek v práci (§ 192 zákoníku práce).Bližší informace o pružné pracovní době by měly být součástí vnitřního předpisu firmy, který vydává zaměstnavatel.
