Uspět v podnikání není nic jednoduchého. Sebelepší strategie nemusí přinést ovoce, sebelepší podnikatelský záměr může zkrachovat. Jistotu úspěchu nemůže mít nikdo. Stačí souběh několika nepříznivých událostí a úspěšně se rozvíjející firma se může doslova „položit“. I ukončení podnikání ale má svá pravidla.
Žádný podnik není před krachem v bezpečí
Ani firma, která je zavedená a dlouhá léta šlape, není před nebezpečím krachu chráněna – budoucnost je vždy nejistá a v současné době se podmínky na trhu mění často rychleji, než by si byl kdo vůbec schopen představit. Vznikají nové tržní příležitosti, zároveň ale mnoho z těch, které do jisté doby docela dobře prosperovaly, zase zaniká. Nikdo nemá jistotu, že jeho úspěch v podnikání potrvá navždy.
V české společnosti se většinou na zkrachovalého podnikatele pohlíží jako na životního ztroskotance, v horším případě jako na podvodníka. Úpadek přitom představuje jen přirozený proces tržní selekce a je tak běžným rizikem podnikání, se kterým je nutné počítat a pokud nastane, umět se s ním vyrovnat.
Statistiky promlouvají o krachu podnikání
Při pohledu do statistik se dokonce zdá, že šancí na krach podniků je mnohem více, než na úspěch. Zejména v počátcích podnikání je totiž největším úspěchem prostě přežít. „Úmrtnost“ podnikatelských projektů během prvních let jejich existence je totiž velmi vysoká.
Podle amerických statistik založí každý rok v USA firmu novou firmu jeden milión lidí. Z těchto nových malých firem hned do roka zkrachuje celých 40 procent. Do pěti let zkrachuje celých 80 procent nově založených firem. Z těch, co přežijí, zkrachuje 80 procent v průběhu dalších pěti let. Jinými slovy – devět z deseti nově založených podniků zkrachuje do deseti let od svého založení.
A co Evropa? Podle evropských statistik má šanci přežít první dva roky jen jedna ze čtyř nově založených firem. Jen z deseti procent začínajících podnikatelů se tak stanou šťastlivci, kteří mají šanci na úspěšné podnikání. Pátý rok svého života nepřežije v Evropské unii až 95 procent malých a středních firem.
Jak končí živnostníci
Pokud podnikatel působil jako fyzická osoba, nemá zaměstnance a nenadělal si dluhy, je ukončení živnosti docela jednoduché.
Na živnostenském úřadu si nechá zrušit živnostenské oprávnění – a je konec. Ještě je nutné se vypořádat s finančním úřadem, Českou správou sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovnou. Podnikatel tak musí podat v řádném termínu přiznání k dani z příjmů, nahlásit ukončení podnikání České správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně a podat na obou těchto institucích přehledy o příjmech a výdajích za zdaňovací období.
Pokud má zaměstnance, musí jim dát výpověď z důvodu zrušení zaměstnavatele – a vyplatit odstupné. Pokud má zaměstnanců více než 20, jde už o hromadné propouštění, o němž musí včas dopředu informovat úřad práce, případně odborovou organizaci či radu zaměstnanců, pokud u něj něco takového existuje.
Jak ukončit zadluženou živost
Jestliže si stihl živnostník během svého podnikání nadělat dluhy, znamená to pro něj řadu nepříjemností do budoucna i po ukončení podnikání. Coby fyzická osoba totiž ručí za své závazky z podnikání celým svým majetkem. Tady jsou ve výhodě ti, kteří podnikají formou právnické osoby – všichni společníci ručí jen do výše svého vkladu. Zadlužený zkrachovalý živnostník pak může přijít doslova o všechno – jedinou nadějí se pak pro něj stává osobní bankrot. Oddlužení však musí povolit soud.
Jak nechat zaniknout firmu
Zánik právnické osoby, stejně jako její založení, je však mnohem složitější a vyžaduje si delší čas, než zrušení živnostenského listu. Jde o proces, který definitivně končí až výmazem z obchodního rejstříku. Tomu předchází zrušení společnosti, a to buď s likvidací, nebo bez likvidace.
Zrušení firmy bez likvidace a s likvidací
Rozdíl mezi těmito druhy zrušení spočívá v tom, že v případě zrušení podniku bez likvidace existuje právní nástupce – nová firma, na niž přechází obchodní jmění (jde o případy sloučení, splynutí nebo rozdělení společnosti).
Při likvidaci se postupuje podle obchodního zákoníku, pokud ze zvláštního právního předpisu nevyplývá jiný způsob vypořádání jmění. Celý proces spočívá v zákonem upraveném způsobu rozprodeje majetku společnosti, jeho převodu na peněžní prostředky, vypořádání závazků a pohledávek společnosti a rozdělení likvidačního zůstatku mezi společníky nebo akcionáře. Cílem likvidace je řádné a úplné vypořádání majetkových poměrů společnosti, tj. zejména uspokojení práv všech věřitelů společnosti a rozdělení eventuálního výtěžku mezi společníky.
Vstup firmy do likvidace je třeba oznámit nejen všem známým věřitelům, ale je nutné zároveň učinit návrh na zapsání této skutečnosti do obchodního rejstříku. Likvidátor totiž přejímá funkci statutárního orgánu. Likvidátora jmenuje statutární orgán společnosti, není-li zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami určeno jinak. Pokud likvidátor není včas jmenován, jmenuje ho soud. Společnost musí užívat své původní obchodní jméno s dodatkem „v likvidaci“.
V průběhu likvidace může společnost činit pouze úkony směřující k ukončení své činnosti. Nemůže tedy uzavírat zcela nové zakázky. V případě předlužení společnosti není možné likvidaci realizovat a pokračovat v ní. Likvidátorovi pak vzniká povinnost podat návrh na prohlášení konkurzu společnosti v likvidaci. V praxi se může stát, že prohlášený konkurz předběhne likvidaci – zejména je-li konkurz navržen věřiteli nebo dlužníkem samotným. V tom případě může likvidace proběhnout teprve po pravomocném skončení konkurzu – pokud je ještě vůbec co likvidovat.
