Velmi specifickou skupinou na pracovním trhu jsou lidé s tělesným či mentálním postižením, případně s kombinovanými vadami. Přitom postižení ve většině případů o práci sami stojí – představuje pro ně způsob, jak vyjít ze sociální izolace, dostat se mezi lidi, dát svému životu smysluplnou náplň a také si vydělat nějaké peníze navíc k invalidnímu důchodu. Firmy v Česku se zatím do zaměstnávání jakkoli postižených moc nehrnou – a do zaměstnávání mentálně postižených už vůbec ne.
Zaměstnávání osob se zdravotním postižením
Je to logické – vytvoření pracovního místa pro člověka s postižením s sebou totiž nese určitou zátěž.
Zaměstnavatel musí přizpůsobit práci a pracoviště omezením, která si vyžaduje míra a typ postižení daného pracovníka. U tělesně postiženého stačí vytipovat vhodnou práci a prostorově upravit pracoviště – odstranit bariéry pro vjezd invalidního vozíku a podobně. U mentálně postiženého adepta na zaměstnání je však situace mnohem složitější. Nestačí mu ukázat jeho pracovní místo, stručně ho seznámit s náplní práce a pak ho ponechat svému osudu – jeho zapracování trvá podstatně déle. A ani pak nemůže být „bez dozoru“. Navíc tito lidé mají většinou i řadu přidružených zdravotních problémů, takže jsou mnohem častěji nemocní nebo běhají po lékařských vyšetřeních. Mentálně postižení se obtížně vyrovnávají s náhlými změnami pracovní náplně či situace ve firmě – jakékoli vybočení ze zajetého řádu, na který jsou zvyklí, je vyvede z míry.
Státní podpora zaměstnávání zdravotně postižených
Protože zaměstnávání osob se zdravotním postižením přináší zaměstnavatelům určité komplikace, které výrazně snižují jejich zájem o tuto skupinu uchazečů o práci, snaží se stát legislativou zaměstnávání těchto osob podpořit, a to například tak, že společnostem nad 25 zaměstnanců ukládá povinnost zaměstnat povinný podíl (4%) osob se zdravotním postižením nebo odebrat zboží vyrobené lidmi se zdravotním postižením, případně odvést do státního rozpočtu kompenzační příspěvek.
Chráněné dílny
Zaměstnávání osob se zdravotním pojištěním je podporováno státem – zaměstnavatel, který má zájem zaměstnávat zdravotně postižené tak může učinit prostřednictvím zřízení chráněné dílny. Zřízení chráněné dílny je povolováno příslušnými úřady práce. Předpokladem je, že dílna zaměstnává více než 60 procent osob se zdravotním postižením a ve většině případů se zde sdružují handicapovaní občané, kteří jsou velmi těžce zaměstnatelní na jiném pracovišti. Státní podpora se pak projevuje v tom, že úřad práce zpravidla přispěje na zřízení takové dílny a po stanovenou dobu přispívá na částečnou úhradu provozních nákladů. Navíc je možné na provoz chráněné dílny čerpat příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
Získat statut chráněné dílny není nic jednoduchého, stejně jako ji provozovat. Provozovatel chráněné dílny musí počítat s tím, že jeho zaměstnanci se potýkají se specifickými problémy, které mají dopad na jejich pracovní schopnost, u mnohých z nich chybí i základní pracovní návyky, protože například nebyly přes už dost pokročilý věk před tím nikdy zaměstnány. S problémy se chráněné dílny potýkají také při hledání odbytu pro své výrobky, zájem o výrobky chráněných dílen ze strany firem není nijak velký.
I bez statutu chráněné dílny to jde
Na státní příspěvky může dosáhnout i zaměstnavatel, jehož pracoviště nesplňuje statut chráněné dílny, ale který zaměstnává více než padesátiprocentní podíl zdravotně postižených. Jde tedy i o běžného zaměstnavatele, který se ale rozhodl pracovat se zdravotně postiženými, přizpůsobovat práci jejich možnostem a zdravotnímu stavu. Pokud splňuje zaměstnavatel zákonem daná kritéria, může taktéž na zaměstnávání zdravotně postižených čerpat příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
Výhody zaměstnávání zdravotně postižených
Zaměstnavatelům přináší zaměstnávání postižených mnohé komplikace ale zároveň i nesporné výhody – kromě příspěvků od státu, případně nižší minimální mzdy, kterou zákon umožňuje za určitých podmínek takovým pracovníkům dát, jim ale přináší i další benefity.
Podle zkušeností některých zaměstnavatelů bývají zdravotně postižení pracovníci velmi vděční za práci a tím pádem i velmi loajální ke svému zaměstnavateli. Práci často hledají dlouho a marně – o nabídnutou šanci pak nechtějí přijít.
