Následující článek informuje o všech náležitostech (druh práce, místo výkonu práce, stanovení mzdy atd.), které musí či může pracovní smlouva obsahovat. Bude užitečný hlavně těm podnikatelům, kteří plánují rozšířit své podnikání o další personální zdroj.
Pracovní smlouva
Pracovní smlouva je dvoustranným právním úkonem, jenž vede ke vzniku pracovního poměru. Jako taková je základním právním úkonem pracovního práva a nejčastěji uzavíraným právním úkonem mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.
Na základě pracovní smlouvy vzniká zaměstnavateli právo a zároveň povinnost přidělovat zaměstnanci práci v souladu s dohodnutým druhem práce a povinnost vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu. Zaměstnanec má naopak povinnost práci odpovídající dohodnutému druhu práce vykonat ve stanovené pracovní době.
Z výše uvedeného je patrná důležitost pracovní smlouvy a naplnění jejích náležitostí.
Obsah pracovní smlouvy bude provázet nejen začátek pracovního poměru, ale celý pracovní poměr až k jeho vypršení či ukončení. Prvním krokem k úspěšné pracovní smlouvě, jež bude nejen platná, ale i oboustranně výhodná, je dodržení základních náležitostí pracovní smlouvy dle § 33 a 34 zákoníku práce. Obsah těchto ustanovení, je téměř obecně známý, ale rutinní používání daných ustanovení bez bližšího pochopení může vést k chybám při sjednávání pracovní smlouvy.
Formální náležitosti pracovní smlouvy
Pracovní smlouva musí být sjednána nejpozději v den nástupu do zaměstnání. Zaměstnavatel má povinnost ji sjednat písemně. Pokud tak však neučiní a zaměstnanec začne práci vykonávat, vznikne tzv. faktický pracovní poměr. Nedodržení povinnosti zaměstnavatelem nemůže být postižen zaměstnanec. Proto není nedodržení písemné formy stiženo neplatností pracovní smlouvy. Zaměstnavateli i z ústně uzavřené pracovní smlouvy plynou povinnosti. Především základní povinnost vyplatit za vykonanou práci mzdu.
Druh práce
Druh práce vymezuje, ke kterému okruhu prací se zaměstnanec zavazuje, které práce je zaměstnavatel oprávněn po zaměstnanci vyžadovat; lze ho vymezit zcela konkrétně okruhem stanovených prací nebo i alternativně. Na vymezení druhu práce v pracovní smlouvě poté navazuje pracovní náplň zaměstnance, která je již jednostranným nařízením zaměstnavatele. Blíže rozvádí druh práce do jednotlivých pracovních úkonů a definuje zejména opakující se činnosti zaměstnance.
Např. druh práce může být označen jako „servírka“, zákoník práce však správně vyžaduje, aby byla náplň práce podrobněji rozvedena, např. „mezi povinnosti patří i úklid restaurace po skončení otvírací doby, rozlévání nápojů, přijímání zboží“ apod.
Místo nebo místa výkonu práce
Místo lze vymezit zcela konkrétně, např. adresou sídla firmy, nebo obecněji vymezením obce, je možné sjednat i více míst výkonu práce. Pokud není v pracovní smlouvě sjednáno jinak, je místo výkonu práce pravidelným pracovištěm pro účely cestovních náhrad.
Den nástupu do práce
Je možné určit jakýkoliv den, i den pracovního klidu, den je možné vymezit kalendářním datem, ale i splněním určité podmínky, např. dnem následujícím po ukončení studia
Ostatní, nepovinné součásti pracovní smlouvy
Pravidelné náležitosti nejsou nutnou součástí pracovní smlouvy. Jejich sjednání není povinné, lze je sjednat odděleně, případně je možné je pojmout jako jednostranný právní úkon zaměstnavatele. Přesto jsou často pravidelnou součástí pracovní smlouvy.
Sjednání mzdy zaměstnance
Je na zvážení zaměstnavatele, zda ujednání o mzdě zařadí do pracovní smlouvy, či mzdu zaměstnance určí jednostranným právním úkonem zaměstnavatele, tzv. mzdovým výměrem. Pro zaměstnavatele je jednoznačně výhodnější forma mzdového výměru. Mzdový výměr může být zaměstnavatelem jednostranně měněn a nepodléhá souhlasu zaměstnance.
Sjednání zkušební doby
Pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodnou na sjednání zkušební doby, je praktické ji dohodnout v pracovní smlouvě. Nic však nebrání, aby byla zkušební doba sjednána v dohodě samostatné. Podmínkou platnosti sjednání zkušební doby je písemná forma. Zkušební doba zároveň musí být sjednána před započetím výkonu práce. Její sjednání v pracovní smlouvě je tedy vhodné. V průběhu pracovního poměru již zkušební dobu sjednat nelze. Zkušební dobu nelze ani dodatečně prodloužit.
Další informace, které je možné zahrnout do pracovní smlouvy
- údaje o délce dovolené a jejím určování (dovolenou určuje zaměstnavatel, její délka je různá od druhu zaměstnání a zákoník práce ji podrobně rozebírá),
- údaj o výpovědních dobách (do 31. 12. 2006 byla v případě výpovědi zaměstnavatele z důvodu zrušení zaměstnavatele či nadbytečnosti zaměstnance délka výpovědní doby 3 měsíce a zároveň měl zaměstnanec nárok na dvouměsíční odstupné, podle nového zákona je to naopak, tedy dvouměsíční výpovědní doba a tříměsíční odstupné),
- údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení (stále je zachováno ustanovení, že přestávka na oběd není součástí pracovní doby),
- případné údaje o kolektivních smlouvách (někteří podnikatelé jsou vázáni existencí odborových organizací, zákoník práce se snaží zařadit zvýhodnění pro tyto situace spočívající ve vytvoření nových institutů, jako je např. „konto pracovní doby“, což však lze zřídit pouze při existenci odborů u zaměstnavatele).
Pokud tyto informace o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru již nejsou součástí pracovní smlouvy, je praktické je k pracovní smlouvě přiložit a spolu se smlouvou předat zaměstnanci. Zaměstnavatel je povinen zaměstnance písemně informovat nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru.
Je třeba zvážit, do jaké míry budou tyto informace podléhat změnám a podle toho zvážit zda je začlenit do pracovní smlouvy. Každá změna v obsahu informací bude totiž znamenat změnu pracovní smlouvy. Pokud informace budou samostatným dokumentem, bude jejich změna realizována pouze písemným oznámením zaměstnavatele zaměstnanci.
Vzor pracovní smlouvy
- Vzor pracovní smlouvy ke stažení v balíčku Můj iPodnikatel
