Chodí do práce od pondělka do pátku, zaměstnavatel jim hlídá příchody a odchody a odpracované hodiny jako ostatním zaměstnancům. Zároveň ale nejsou chráněni zákoníkem práce, jako jiní zaměstnanci. Oni totiž zaměstnanci nejsou. Pracují na živnostenský list – přesto nejsou ani skuteční podnikatelé.
Švarcsystém – zakázaný způsob spolupráce mezi živnostníkem a zaměstnavatelem
Počet majitelů živnostenského oprávnění se v České republice dlouhodobě pohybuje kolem milionu a živnostníci tak představují až pětinu z celkové české pracující populace. To z nás činí podnikavé rekordmany.
Usuzovat však z počtu vydaných živnostenských oprávnění na vysokou míru podnikavosti příslušníků českého národa může být značně zavádějící. Situace „na papíře“ a ve skutečnosti je hodně odlišná. Reálná čísla o množství podnikatelů výrazně zkreslují i ti, co pracují na „švarcsystém“ – mají živnostenské oprávnění, ale podnikateli v pravém smyslu tohoto slova nejsou.
Jak poznat, že pracujete nebo zaměstnáváte na švarcsystém
Podstatou švarcsystému je využívání služeb lidí podnikajících na živnostenský list namísto najímání zaměstnanců. U švarcsystému nejde o standardní dodavatelsko-odběratelské vztahy dvou nezávislých subjektů, protože jejich vzájemné vztahy připomínají spíše vztah zaměstnanecký (jejich spolupráce má znaky pracovního poměru) – někdy méně, někdy více.
Za znaky pracovního poměru (závislé práce) se považuje hlavně:
- podřízenost zaměstnance,
- práci v zaměstnavatelem stanovené pracovní době a na jeho pracovišti,
- výlučný výkon činnosti pro jednoho zaměstnavatele a pod jeho jménem,
- používání pracovních prostředků zaměstnavatele.
Pokud jako podnikatel vykazujete ve vztahu ke svému klientovi (potažmo zaměstnavateli) tyto znaky, pravděpodobně by vaše činnost mohla být klasifikována jako švarcsystém. Při prokazování švarcsystému vždy však záleží na posouzení konkrétní situace – inspektoři MPSV (konkrétně Státního úřadu inspekce práce) hodnotí uzavřené smlouvy, posuzuje se nadřízenost a podřízenost zaměstnance, výkon práce a další parametry, které by mohly naznačit, že se jedná o závislou práci.
Jak se ochránit před švarcsystémem?
Pokud se jako podnikatel-fyzická osoba obáváte toho, že bude vaše podnikání označeno za švarcsystém, ochrání vás před touto hrozbou to, že budete se svými zákazníky udržovat vztahy založené čistě na obchodní, a nikoliv zaměstnanecké, bázi tak, aby se vaši zákazníci nedostali do role zaměstnavatelů.
Vaše podnikání nebude naplňovat definici švarcsystému, pokud
- si o své práci a pracovních postupech si budete rozhodovat sám, nikoli jen podle pokynů klienta, a nebudete podřízený svému klientovi,
- převážnou část své práce pro klienta budete vykonávat na svém vlastním pracovišti (v místě podnikání, popř. provozovně) a ve vámi určené pracovní době,
- budete pracovat i pro jiné klienty nebo alespoň, že vás váš hlavní klient nebude omezovat v práci pro jiné klienty,
- budete pro svou práci využívat především vašich vlastních výrobních prostředků (počítače, materiálu apod.).
Obecně by se dalo říci, že pokud podnikáte poctivě a švarcsystém neprovozujete úmyslně, nemáte se čeho bát. Obávat by se však měli ti podnikatelé, kteří s plným vědomím a s úmyslem ušetřit na odvodech na zaměstnance zaměstnávají své lidi na švarcsystém.
Pokud si ani po zvážení vaší situace vůči znakům závislé práce nejste jistí, jestli se u vás jedná o švarcsystém, pak svou situaci zkonzultujte anonymně s pověřenými pracovníky Státního úřadu inspekce práce. Jen oni vám dokáží říct, zda ve vašem konkrétním případě o švarcsystém jde či nikoliv. Jak to udělat, se dozvíte v článku Už žádné pochyby o tom, co je švarcsystém – rozhovor se zástupcem Státního úřadu inspekce práce, který švarcsystém kontroluje a trestá.
Proč je švarcsystém „výhodný“?
Zaměstnavatel prostřednictvím švarcsystému ušetří na vysokých odvodech ze mzdy a na sociální a zdravotní pojištění. Zaměstnanec zase může – pokud umí trochu „čarovat“ ve svém daňovém přiznání s položkami v kategorii nákladů – trochu ušetřit na daních, které by mu jinak byly strhávány z hrubé mzdy. Ušetří také na odvodech na zdravotní a sociální pojištění – které jsou v porovnání se zaměstnanci nižší. Na druhé straně má tento stav pro takové „zaměstnance“ řadu nevýhod. A svá rizika má i pro zaměstnavatele.
Kde se zrodil švarcsystém
Název tohoto systému „zaměstnávání na IČO“ odkazuje k benešovskému podnikateli Miroslavu Švarcovi, který počátkem 90. let přišel na to, jak ušetřit za povinné odvody za zaměstnance za zdravotní a sociální pojištění.
Ve své továrně všechny zaměstnance propustil, bylo jim zřízeno živnostenské oprávnění a poté s nimi byl uzavřen smluvní vztah na bázi běžné dodavatelské smlouvy. Zaměstnancům platil stejně peněz, odpadly však povinné odvody ze mzdy, které zaměstnavatel odvádí za své zaměstnance státu.
Podnikateli Švarcovi však jeho nápad, jak zlevnit pracovní sílu, aniž by lidem krátil jejich výdělky, nakonec neprošel. Státní instituce jeho právní kličku prohlédly a neuznaly. Za to, že neodváděl státu pojištění a daň ze mzdy svých zaměstnanců mu soud udělil trest tři a půl roku odnětí svobody, z nichž si odseděl devět měsíců.
Na konci roku 1991 pak, aby to snad nenapadlo nikoho zopakovat, schválilo Federální shromáždění ČSFR novelu zákona o zaměstnanosti, která švarcsystém od 1. 1. 1992 zakázala. Zákon totiž stanovil, že všechny právnické i fyzické osoby jsou povinny, až na výjimky, prostřednictvím svých vlastních zaměstnanců zajišťovat plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu jejich činností a k tomuto účelu je zaměstnávat v rámci běžného pracovního poměru podle zákoníku práce.
Švarcsystém je stále nelegální!
Švarcsystém však nezmizel a stát zjistil, že jeho prokazování nebude jednoduché. Do všeho vstoupil ještě další, zcela legální fenomén – outsourcing. Tedy stav, kdy si firma na činnosti, které potřebuje ke svému provozu, ale nejsou předmětem jejího podnikání (např. na úklid, péči o počítačovou síť či účetnictví) najímá externí subjekty, místo aby kvůli nim sama zaměstnávala lidi.
Hranice mezi legálním outsourcingem a nelegálním švarcsystémem – tedy mezi skutečným obchodním vztahem dvou podnikatelských subjektů a zastřeným pracovněprávním vztahem – je někdy velmi tenká.
Nápad zlegalizovat švarcsystém, který se několikrát objevil, nikdy neprošel. V roce 2007 sice vypadla se zákoníku práce přímá zmínka o zákazu švarcsystému, to však neznamenalo jeho legalizaci, výslovný zákaz švarcsystému se navíc od roku 2012 opět do zákoníku práce vrací. Podmínky závislé činnosti jsou i dnes přesně definovány v zákoně o zaměstnanosti. Stát tak prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí švarcsystém nadále kontroluje a postihuje.
Za švarc systém hrozí postih jak pro zaměstnavatele, tak pro živnostníka
Pokud inspekce usoudí, že jde o švarcsystém, hrozí tomu, kdo takto zaměstnává jiné od 250 tis. až 10 milionů korun pokuty. Kromě toho mohou přistiženému podnikateli úřady zpětně doměřit daně a odvody na pojistné a k tomu přidat tučné penále. A pokud usoudí, že připravil svým jednáním stát o opravdu hodně peněz, může skončit i za mřížemi. Stát totiž vnímá švarcsystém jako svého druhu daňový „tunel“. Postih však hrozí i samotnému pracovníkovi, který se na švarcsystém nechal zaměstnat, a to až do výše 100 tis. korun.
Výhody i úskalí švarcsystému
O výhodách švarcsystému už byla řeč – zaměstnavatel i zaměstnanec ušetří na tom, co by jinak museli zaplatit státu. Teoreticky má zaměstnanec na IČO i větší míru svobody. Živnostník, byť v roli zaměstnance, může nevyhovující spolupráci ukončit mnohem snáze, než zaměstnanec a je jen na něm, nakolik přistoupí například na požadavek pevné pracovní doby.
Jsou tu ale i nevýhody – především pro toho, kdo se takto nechá zaměstnat. Živnostník v roli zaměstnance je oproti zaměstnanci mnohem méně chráněn. Nevztahuje se na něj totiž zákoník práce, ale pouze obchodní zákoník. Nemá tedy žádný nárok na placenou dovolenou, na přestávku na oběd, na pracovní pomůcky, nemůže se ani domáhat svých práv přes odbory a v případě výpovědi nemá nárok na odstupné ze zákona. Záleží na tom, co si se svým „zaměstnavatelem“ dohodne ve smlouvě. Kvůli nižším odvodům z výdělku nemůže v případě nějakých krizových situací, jako je dlouhodobá pracovní neschopnost apod., počítat s nějakou výraznější pomocí od státu v podobě sociálních dávek.
Buď švarcsystém, anebo vyhazov
Ne vždy je navíc vstup do švarcsystému dobrovolný. Pokud zaměstnavatel svého zaměstnance postaví před rozhodnutí typu: „buď pro nás budeš od teď dělat na živnost, nebo půjdeš pryč“, těžko lze mluvit o dobrovolném rozhodnutí. Pokud navíc firma zachází s člověkem, který pracuje na IČO, jako se svým zaměstnancem – určuje mu rozsah denní pracovní doby, místo výkonu práce, čas příchodu a odchodu apod., je tento stav pro zaměstnance velmi nevýhodný. Ztratil výhody a jistoty pracovněprávního vztahu a nezískal ani svobodu, kterou poskytuje status osoby samostatně výdělečně činné, jíž se papírově stal.
