Švarc systém aneb zaměstnání „na živnostňák“

... ze série Podnikatelské minimum

Švarcsystém – zakázaný způsob spolupráce mezi živnostníkem a zaměstnavatelem

Počet majitelů živnostenského oprávnění se v České republice dlouhodobě pohybuje kolem milionu a živnostníci tak představují až pětinu z celkové české pracující populace. To z nás činí podnikavé rekordmany.

Usuzovat však z počtu vydaných živnostenských oprávnění na vysokou míru podnikavosti příslušníků českého národa může být značně zavádějící. Situace „na papíře“ a ve skutečnosti je hodně odlišná. Reálná čísla o množství podnikatelů výrazně zkreslují i ti, co pracují na "švarcsystém" – mají živnostenské oprávnění, ale podnikateli v pravém smyslu tohoto slova nejsou.

Proč je švarcsystém "výhodný"?

Zaměstnavatel prostřednictvím švarcsystému ušetří na vysokých odvodech ze mzdy a na sociální a zdravotní pojištění. Zaměstnanec zase může – pokud umí trochu „čarovat“ ve svém daňovém přiznání s položkami v kategorii nákladů – trochu ušetřit na daních, které by mu jinak byly strhávány z hrubé mzdy. Ušetří také na odvodech na zdravotní a sociální pojištění – které jsou v porovnání se zaměstnanci nižší. Na druhé straně má tento stav pro takové „zaměstnance“ řadu nevýhod. A svá rizika má i pro zaměstnavatele.

Kde se zrodil švarcsystém

Název tohoto systému „zaměstnávání na IČO“ odkazuje k  benešovskému podnikateli Miroslavu Švarcovi, který počátkem 90. let přišel na to, jak ušetřit za povinné odvody za zaměstnance za zdravotní a sociální pojištění.

Ve své továrně všechny zaměstnance propustil, bylo jim zřízeno živnostenské oprávnění a poté s nimi byl uzavřen smluvní vztah na bázi běžné dodavatelské smlouvy. Zaměstnancům platil stejně peněz, odpadly však povinné odvody ze mzdy, které zaměstnavatel odvádí za své zaměstnance státu.

Podnikateli Švarcovi však jeho nápad, jak zlevnit pracovní sílu, aniž by lidem krátil jejich výdělky, nakonec neprošel. Státní instituce jeho právní kličku prohlédly a neuznaly. Za to, že neodváděl státu pojištění a daň ze mzdy svých zaměstnanců mu soud udělil trest tři a půl roku odnětí svobody, z nichž si odseděl devět měsíců.

Na konci roku 1991 pak, aby to snad nenapadlo nikoho zopakovat, schválilo Federální shromáždění ČSFR novelu zákona o zaměstnanosti, která švarcsystém od 1. 1. 1992 zakázala. Zákon totiž stanovil, že všechny právnické i fyzické osoby jsou povinny, až na výjimky, prostřednictvím svých vlastních zaměstnanců zajišťovat plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu jejich činností a k tomuto účelu je zaměstnávat v rámci běžného pracovního poměru podle zákoníku práce.

Švarcsystém je stále nelegální!

Švarcsystém však nezmizel a stát zjistil, že jeho prokazování nebude jednoduché. Do všeho vstoupil ještě další, zcela legální fenomén – outsourcing. Tedy stav, kdy si firma na činnosti, které potřebuje ke svému provozu, ale nejsou předmětem jejího podnikání (např. na úklid, péči o počítačovou síť či účetnictví) najímá externí subjekty, místo aby kvůli nim sama zaměstnávala lidi.

Hranice mezi legálním outsourcingem a nelegálním švarcsystémem – tedy mezi skutečným obchodním vztahem dvou podnikatelských subjektů a zastřeným pracovněprávním vztahem – je někdy velmi tenká.

Nápad zlegalizovat švarcsystém, který se několikrát objevil, nikdy neprošel. V roce 2007 sice vypadla se zákoníku práce přímá zmínka o zákazu švarcsystému, to však neznamenalo jeho legalizaci, výslovný zákaz švarcsystému se navíc od roku 2012 opět do zákoníku práce vrací.  Podmínky závislé činnosti jsou i dnes přesně definovány v zákoně o zaměstnanosti. Stát tak prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí švarcsystém nadále kontroluje a postihuje.

Za švarc systém hrozí postih jak pro zaměstnavatele, tak pro živnostníka

Výhody i úskalí švarcsystému

O výhodách švarcsystému už byla řeč – zaměstnavatel i zaměstnanec ušetří na tom, co by jinak museli zaplatit státu. Teoreticky má zaměstnanec na IČO i větší míru svobody. Živnostník, byť v roli zaměstnance, může nevyhovující spolupráci ukončit mnohem snáze, než zaměstnanec a je jen na něm, nakolik přistoupí například na požadavek pevné pracovní doby.

Jsou tu ale i nevýhody – především pro toho, kdo se takto nechá zaměstnat. Živnostník v roli zaměstnance je oproti zaměstnanci mnohem méně chráněn. Nevztahuje se na něj totiž zákoník práce, ale pouze obchodní zákoník. Nemá tedy žádný nárok na placenou dovolenou, na přestávku na oběd, na pracovní pomůcky, nemůže se ani domáhat svých práv přes odbory a v případě výpovědi nemá nárok na odstupné ze zákona. Záleží na tom, co si se svým „zaměstnavatelem“ dohodne ve smlouvě. Kvůli nižším odvodům z výdělku nemůže v případě nějakých krizových situací, jako je dlouhodobá pracovní neschopnost apod., počítat s nějakou výraznější pomocí od státu v podobě sociálních dávek.

Buď švarcsystém, anebo vyhazov

Ne vždy je navíc vstup do švarcsystému dobrovolný. Pokud zaměstnavatel svého zaměstnance postaví před rozhodnutí typu: „buď pro nás budeš od teď dělat na živnost, nebo půjdeš pryč“, těžko lze mluvit o dobrovolném rozhodnutí. Pokud navíc firma zachází s člověkem, který pracuje na IČO, jako se svým zaměstnancem – určuje mu rozsah denní pracovní doby, místo výkonu práce, čas příchodu a odchodu apod., je tento stav pro zaměstnance velmi nevýhodný. Ztratil výhody a jistoty pracovněprávního vztahu a nezískal ani svobodu, kterou poskytuje status osoby samostatně výdělečně činné, jíž se papírově stal.

Nenašli jste v tomto článku informace, které jste hledali? Napište nám do komentáře, co vám v článku chybí, anebo položte váš dotaz v diskusním fóru. Děkujeme.

Co si myslíte o švarc systému?