Příběh podnikatele, jehož koníček se stal podnikáním: Automobilka Kaipan

Malá Česká republika je známá jako velký výrobce aut – v přepočtu na jednoho obyvatele dokonce největším v Evropě. Své výrobní závody tu má hned několik velkých automobilek – kromě tradiční Škodovky v Mladé Boleslavi...

... a o přežití bojující Tatrovky v Kopřivnici se auta vyrábí i v Kolíně (ve sdruženém výrobním závodě značek Toyota, Peugeot a Citroën – TPCA) a v Nošovicích (Hyundai). Jedna „továrna na auta“ funguje také v malém severočeském městečku Smržovka. Je však úplně jiná, než ty předchozí zmíněné velké automobilky. Je podstatně menší a vyrábí se tu také úplně jiná auta. A úplně jinak.

Příběh podnikání – malá velká automobilka

Ta auta jsou jako vystřižená z klukovských snů. Auta bez střechy a bez dveří s karoserií inspirovanou nestárnoucí klasikou jménem Lotus. Nejčastěji se prodávají jako stavebnice v duchu hesla dodělej si sám. Výjimečná je tahle „továrna na auta“, jak jí její majitel Michal Hradský s úsměvem přezdívá, také tím, že je to v současné době jediná skutečně česká automobilka – mladoboleslavská Škodovka totiž patří Volkswagenu a kopřivnická Tatra Američanům. Také jde o zcela jinou filosofii výroby. Auta z téhle továrny – sportovní roadstry značky Kaipan – nevznikají v obrovských sériích na montážních linkách, nejsou určena pro masovou spotřebu. Jsou vyráběna na zakázku. S klasickými automobilkami si tak nijak nekonkuruje. „Hrajeme úplně na jiném hřišti. Když si někdo bude chtít koupit auto pro cestování s rodinou na chatu, koupí si auto se čtyřmi dveřmi a s kufrem. Naše auta jsou určena pro úplně jinou sortu zákazníků,“ říká Michal Hradský.

Klikatá cesta za dětským snem

Původně ani auta vyrábět nechtěl. „Nikdy jsme nic kolem aut nestudoval, původní profesí jsem stavař,“ říká. Svět motorů mu ale učaroval, od útlého věku se rád šťoural v autech a tak byl v tomto ohledu celkem zdatným kutilem. A protože ho okouzlil Lotus 7, pojal počátkem 90. let úmysl dovézt si nějaké takové auto sem.

„Tehdy v roce 1990 to ale ještě dost dobře nešlo. Na dopravním inspektorátu, který to jako jediný mohl schválit, seděli ještě takoví ti tlustí majoři, co je odněkud nejspíš vyhodili. Ukázal jsem jim fotku auta s tím, že něco takového bych si sem rád přivezl. Jeden to vzal a říká: „Kabriolety? Ty zásadně nepovolujeme!" Dal to druhému, ten jen zavrtěl hlavou a přidal si: „A nemá to dveře, to vám nikdo nepovolí.“ Pak mi ještě tvrdili, že musím mít potvrzení národního výboru, že se stavba tohoto automobilu slučuje s naším socialistickým zřízením. Marně jsem se jim snažil vysvětlit, že už nemáme ani národní výbory, ani socialistické zřízení. Oni si zkrátka odmítli tento nesmyslný paragraf v hlavě vyškrtnout a nakonec mě vyhodili,“ popisuje první střet se starými strukturami na nových úřadech Michal Hradský. „Vyšel jsem ven a došlo mi, že komunismus už přece skončil a já si takovéhle jednání nemusím nechat líbit. Vyndal jsem vyhlášku, chvíli jsem ji studoval a za deset minut jsem byl zpátky v kanceláři u těch dvou pánů majorů s tím, ať mi vysvětlí, na základě jakých paragrafů se nepřihlašují kabriolety nebo kde se ve vyhlášce píše o tom, že auto musí mít dveře. Chvíli na mě nevěřícně zírali, že jsem si dovolil se vrátit, pak chvíli cosi koktali a nakonec mě vyhodili znovu s tím, že se se mnou nebudou bavit, ať si podám žádost písemně.“

Michal Hradský se ale nenechal tímto nepříjemným zážitkem odradit. Naopak – jestli do této chvíle s myšlenkou na to, že si udělá sportovní roadster bez dveří jen tak koketoval, byl po tomto setkání rozhodnut dotáhnout celou věc za každou cenu až do konce. Pevně se rozhodl, že si to auto svých snů postaví sám.

Počátky podnikání

 

S odmítáním a nepochopením ze strany dopravních inspektorátů, se musel potýkat i nadále. „Chtěli po mě tuny papírů a u toho mi pořád říkali, že to přece takhle nejde, že se něco takového přece nesmí, protože se to nikdy nesmělo,“ vzpomíná Hradský. Víc pochopení našel na ministerstvu dopravy. „I tam mě ale zpočátku odrazovali, že jestli nemám v zásobě nějakých pár milionů, ať to ani nezkouším,“ dodává. Odradit se nenechal. Naopak, neustálý boj s úřady a narážení hlavou na zeď předpisů způsobilo, že Michala Hradského zařizování náležitostí kolem jeho vysněného auta zcela pohltilo. Přitom coby dlouholetý amatérský herec uvažoval po revoluci i o tom, že by šel na DAMU doplnit si divadelnické vzdělání, lákala ho především divadelní režie. „Auta mě ale pohltila natolik, že jsem se na divadelní akademii nakonec vykašlal,“ krčí rameny.

Diskuze k článku

Přidat komentář
V diskuzi není žádný příspěvek. Vložte první komentář.

Odběr novinek

Přihlaste svůj e-mail k odběru novinek z oblasti podnikání. Neposíláme žádný spam a můžete se kdykoliv odhlásit.

Kontaktujte nás

Napište nám e-mail.

E-mail: info@ipodnikatel.cz

Nebo se s námi spojte přes sociální sítě.

Google+    Twitter     Facebook

Sledujte nás

Jsme vám všude nablízku.