České sociální projekty, kde už to funguje

Sociální podnikání se, zdá se, vydalo dvěma směry – první chce řešit lokální problémy; na konci druhého směru jsou země třetího světa. Zatímco na západ od nás a za „velkou louží“ jsou oba směry v rovnováze (když více jsou přeci jen vidět ty nahlížející do rozvojového světa), v České Republice, kde jde o hodně čerstvou myšlenku, vznikají sociální projekty zaměřené převážně na lokální společenské potíže.

Klub Babi-děda, adoptivní prarodiče

Občanské sdružení Babi-děda, adoptivní prarodiče, spojuje děti, které potřebují pohlídat, s prarodiči, kteří rádi děti hlídají. A nemusí mít ani žádné rodinné pouto. Adoptivní prarodiče děti vodí do kroužků, k lékaři, doučují je nebo s nimi dělají jiné volnočasové aktivity podle toho, co si rodiče přejí. Babičky a dědové se do klubu rekrutují z lidí, po kterých jiní zaměstnavatelé moc neprahnou, z lidí starších 50 let. Zúročují přitom své zkušenosti s péčí o děti, které mají od vlastních vnoučat, které už vyletěli z hnízda anebo jim z jiného důvodu nejsou nadosah. Při klubu funguje i miniškolka, kam můžou rodiče „upíchnout“ svá dítka na dopoledne. Štěstí zatím má jen Praha a Brno, v jiných městech republiky klub zatím nefunguje. Klub vymyslela a koordinuje Markéta Hubingerová. Speciální uznání za svůj projekt dostala v soutěži Rozjezdy roku 2014.

„Celý život mne ovšem provází péče o děti, ať v ČR, nebo v zahraničí. Kromě dětí mám ale také vztah ke starším lidem. Dobře si uvědomuji, jak můj život formovali moji prarodiče, a jak se i nyní o řadě životních situací ráda poradím s někým starším a zkušenějším.

Babi-děda, adoptivní prarodiče je tedy odpovědí na otázku, jaká práce mě bude naplňovat, a zároveň mi umožní věnovat se lidem, které mám ráda. Rozhodla jsem se proto vrátit do České republiky a založit klub, který bude pomáhat dětem a starším lidem. Dostanou díky němu příležitost společně strávit příjemné chvíle a obohatit si vzájemně život.“ 

 

Ironing ladies

Paní Kateřina zdědila po manželovi velké dluhy a při tom všem splácení se snaží uživit své tři syny. Zůstala na všechno sama a snaží se uživit, jak je to jde. Paní Ivana vystudovala Vysokou školu ekonomickou, ale vzdělání nikdy nevyužila. Devatenáct let se stará o svého postiženého syna a přežívá ze sociálních dávek. To jsou jen dva z mnoha životních příběhů, k jejichž šťastnému konci se snaží pomoct projekt Ironing Ladies. Dává osudem těžce zkoušeným ženám, které nemohou dlouhodobě najít práci, příležitost si něco málo vydělat. Ty s láskou perou a žehlí prádlo lidem z Prahy. Prádlo už vyžehlily třeba i Margaretě Křížové a pravidelně se starají o garderobu zaměstnanců ČSOB. Ironing Ladies se dostaly do finále Social Impact Award 2013 a do Rozjezdů roku 2014.

„Jsme dva kamarádi z letního tábora. Jan Roháč, student posledního ročníku geografie na Univerzitě Karlově a Martin Jůza, čerstvý absolvent filmové režie na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. 

Pokračování článku o sociálním podnikání čtěte ZDARMA
v e-magu Starting Up:

Foto: babi-deda.cz

Další příběhy

Diskuze k článku

Přidat komentář
V diskuzi není žádný příspěvek. Vložte první komentář.

Odběr novinek

Přihlaste svůj e-mail k odběru novinek z oblasti podnikání. Neposíláme žádný spam a můžete se kdykoliv odhlásit.

Kontaktujte nás

Napište nám e-mail.

E-mail: info@ipodnikatel.cz

Nebo se s námi spojte přes sociální sítě.

Google+    Twitter     Facebook

Sledujte nás

Jsme vám všude nablízku.