10 otázek pro… Martinu Václavíkovou – firemní poradkyni a majitelku obchodu s oblečením pro vozíčkáře a postižené děti Adaptia

Tentokrát jsme si vzali na paškál úspěšnou ženu. Je jí  Martina Václavíková – profesionální firemní poradkyně a majitelka obchodu s oblečením pro zdravotně postižené Adaptia. Prozradí vám toho spoustu o podnikání.

10 otázek pro…Martinu Václavíkovou

Martina Václavíková se v současné době se věnuje poradenství pro malé a střední firmy a zároveň vlastnímu podnikatelskému záměru rozvoje adaptivního oblečení v ČR. Po dobu své manažerské praxe působila na všech pozicích převážně v oblasti obchodu a ten, jak sama říká, je jí asi nejbližší.

Na práci ji baví možnost dělat věci, které mají smysl a fungují na praktické nikoliv teoretické úrovni. Hodně ji v nasměrování pomohlo i studium MBA. Mezi její koníčky patří jednoznačně dobré knihy, pes a příroda.

 

1 Proč a kdy jste se rozhodla pro vlastní podnikání?

Před 2 lety jsem opustila teplé a dobře placené místečko obchodní ředitelky a musím uznat, že odchod byl trochu vynucený a vedly k němu neshody s majitelem společnosti. Dnes jsem mu vděčná za to, že nebýt jeho a pořádného kopance, nikdy bych se pravděpodobně nerozhodla opustit tu tzv. zónu pohodlí, i když jsem o práci na vlastní noze léta snila. Chtěla jsem vždycky dělat věci po svém a to vám žádná firma nedovolí, pokud nejste její majitel.

2 Co byl váš první podnikatelský nápad a kde jste se nechala inspirovat?

Když jsem si vyřídila živnostenský list, začala jsem pracovat jako nezávislý poradce v oblasti strategického řízení firem. Což pro mě nebyla zas tak originální myšlenka, protože jsem prakticky mohla dělat jako „létající“ manažer to stejné, co jsem dělala na pozici zaměstnané obchodní ředitelky a to mě vždycky bavilo.

Ale svět je velká změna. Jako bych záviděla všem manažerům, kteří si řídili vlastní podnikatelské záměry a reálné firmy. Začala jsem si vedle nich připadat, jako kecal teoretik. Potřebovala jsem svoje „hrací pole“. A jestli jste někdy četli knihu „Vesmírné objednávky“ tak asi víte, o co jsem si koledovala.

Jednoho dne jsem se probudila a měla jsem v hlavě nový podnikatelský záměr na vlastní firmu. A protože miluju knížky, zase jsem si vzpomněla na jednu, která se jmenovala „Strategie modrého oceánu“. Hrozně se mi líbila myšlenka dělat něco, co nedělá nikdo jiný. Dodnes si myslím, že to nebyla moje vlastní schopnost najít nový business tady u nás, ale jakési vnuknutí z vesmíru. Toho rána mě totiž napadlo, že budu vyrábět speciální tzv. adaptivní oblečení pro vozíčkáře a postižené děti, kterému se doposud v ČR vůbec nikdo nevěnoval. 

3 Podnikáte ve více oblastech a jednou z nich je výroba a prodej oblečení pro hendikepované, o které jste se už zmínila. Jak jste se k tomuto originálnímu záměru dostala?

Na počátku byla obrovská motivace založit vlastní firmu, která bude něco konkrétního produkovat – k tomu jsem dospěla při čtení knížek od Roberta Kiyosakiho – že nejlepší způsob jak se zajistit na stáří je vybudovat systém, který může fungovat i bez nás. A to mi poradenství, kdy pracuji jen svojí hlavou, nikdy neumožní.

V té době jsem se přihlásila do projektu Rok jinak a díky tomu jsem navázala spolupráci s Armádou spásy.

Tady jsem si uvědomila, že existují skupiny obyvatel jako senioři nebo tělesně postižení, které většina firem nepovažuje za své potenciální zákazníky, protože se předpokládá, že nejsou bonitní. To ale neznamená, že nemají specifické potřeby. Začala jsem se o věci intenzívně zajímat a zjistila, že dnes žije v ČR 30 tis. osob na vozíku. Což není velká skupina, ale je tady. Na západě se běžně pro osoby šije oblečení, přizpůsobené jejich tělesným handicapům.

Takže myšlenka byla na světě. Začala jsem navštěvovat organizace jako Liga vozíčkářů, Český svaz paraplegiků. Tam jsem potkala pár lidí, které dodnes považuji za svoje přátele a začala jsem pracovat na vývoji prvních kusů oblečení.

4 Vzpomeňte si na začátky – šlo vždy podnikání lehce?

Slovo lehce je slovo, které jsem musela se startem svého podnikání vyřadit ze slovníku. Naštěstí mi osud poslal do cesty dalšího kamaráda, kterého záměr zaujal a pomohl mi start výroby profinancovat. Dnes mám za sebou půl roku vývoje a půl roku prodeje na e-shopu www.adaptia.cz a momentálně mě brzdí pouze finance, kterých je stále méně, než by si člověk přál. Ale i to je dobré přijmout.

Málo peněz vás nutí méně riskovat a více promýšlet, zkoušet. Chrání vás to před velkými průšvihy. Také vám to dává obrovskou motivaci být kreativní, vymýšlet a hledat jiné možnosti jak věci udělat levněji. V knížce „Bohatý táta a chudý táta“ Robert Kiyosaki říká „Když jsem si něco nemohl dovolit, hledal jsem způsoby, jak si to mohu dovolit.“ A to je to, co musíte s málo zdroji dělat pořád.

Ještě stále mám před sebou kus cesty k milníku, kterému všichni říkáme „bod zvratu“. Ale snažím se myslet na to, kolik cesty jsem už urazila. Spojení mé podnikové praxe a mého vlastního start-upu mě obohatilo natolik, že jsem při tom stihla napsat knížku pro každého – o podnikání a strategickém řízení s názvem Jak si Maruška otevřela obchod s jahodami. Nedávno vyšla v nakladatelství Computer Press a sama si mockrát na Marušku vzpomenu, když se rozhoduji co a jak udělat.

Od začátku podnikání jsem byla připravená na to, že start bude těžký. Byl ale ještě 4krát těžší, než jsem domnívala. Proto je dobré za sebou spálit mosty. Můžete pochybovat, ale nemůžete to zabalit a utéct zpátky do zóny pohodlí.

5 Měla jste nějaký plán nebo jste do podnikání „skočila po hlavě“?

Co se týká poradenství, tam to byl optimistický skok do neznámé vody. Ale na projekt ADAPTIA jsem měla připravený velmi detailní plán – průzkum trhu, propočty, varianty, kalkulace, cash flow. Ale jak kdysi někdo známý poznamenal – každý plán je jenom nepřesný odhad a s tím mohu plně souhlasit. Realita byla a je naprosto jiná.

6 Co si myslíte, že bylo hlavní příčinou vašeho úspěchu a co se vám naopak nepodařilo?

Za úspěch považuji to, že jsem se nezalekla toho, že nejsem z oboru, když jsem se pouštěla do výroby oděvů a ještě tak specifických. Ale takové projekty jsou pro mě výzva. Vždycky mě bavilo jít do nových a neznámých věci. A co se mi nepodařilo? Jednoznačně odhadnout potřebný čas na rozjezd takového záměru, což mě finančně hodně vyčerpalo a omezilo a zpomalilo částečně rozvoj kolekce.

7 Co vám podnikání dalo a vzalo?

Mě osobně podnikání nevzalo nic. Neklidný spánek jsem měla i jako zaměstnaná manažerka a v mužském managementu to platí obzvlášť. Svým podnikáním jsem si splnila životní sen a konečně miluju práci, kterou dělám. Baví mě vymýšlet věci, které mají smysl a které dělám s láskou. Kdysi jsem četla nádherný citát "Dělejte to, co milujete, a už nikdy nebudete muset pracovat." A od té doby skutečně nepracuji :-)

8 Jakou největší zkušenost jste díky vlastnímu podnikání udělala?

Že pro podnikání je nejdůležitější mít kolem sebe síť lidí, kontaktů. Začínat v oboru, kde nikoho neznáte je bez takové záchranné sítě mnohem horší.

9 Co je podle vás klíčové pro to, aby se z člověka stal podnikatel?

Motivace, kreativita, odvaha a výdrž – to není klišé, to je vlastní zkušenost.

10 Nadále se věnujete firemnímu poradenství. Jakou radu byste dala začínajícím podnikatelům, kteří jsou právě ve fázi plánování strategických cílů jejich podnikání? Co by neměli v žádném případě opomenout?

Moje ponaučení z podnikání se týká hlavně plánování času. Veškeré plány, které jsem si připravila, by byly reálné na 100%, kdybych je dala do 4x delšího časového rámce. Člověk sám si může plánovat věci a natahovat budík jak chce, ale pak je tu okolní svět a pro ten je jeden malý začínající podnikatel kapka v moři, která musí počkat. A s tím je třeba počítat.

Diskuze k článku

Přidat komentář
V diskuzi není žádný příspěvek. Vložte první komentář.

Odběr novinek

Přihlaste svůj e-mail k odběru novinek z oblasti podnikání. Neposíláme žádný spam a můžete se kdykoliv odhlásit.

Kontaktujte nás

Napište nám e-mail.

E-mail: info@ipodnikatel.cz

Nebo se s námi spojte přes sociální sítě.

Google+    Twitter     Facebook

Sledujte nás

Jsme vám všude nablízku.