Chystáte-li se vstupovat do smluvních vztahů např. prostřednictvím uzavření kupní smlouvy, je vhodné orientovat se v oblasti působnosti obchodního a občanského zákoníku.
Smluvní vztahy v občanském a obchodním zákoníku
Závazkové neboli smluvní vztahy jsou upraveny z velké části ve dvou hlavních právních předpisech – v občanském a obchodním zákoníku. Oba tyto zákoníky obsahují právní úpravu jednotlivých smluvních typů a právních vztahů se smlouvami souvisejícími. Právní úprava v jednotlivých právních předpisech není totožná po stránce obsahu ani po stránce rozsahu. Například kupní smlouva nebo smlouva o dílo je upravena jak v obchodním, tak i občanském zákoníku. Naproti tomu právní úpravu smlouvy darovací nebo smlouvy o nájmu bytu obsahuje pouze občanský zákoník, případně smlouvu o tichém společenství nebo smlouvu o běžném účtu zase upravuje pouze obchodní zákoník. Kdy tedy použít obchodní a kdy občanský zákoník?
Obchodní vs. občanský zákoník
Obecně můžeme říci, že smluvní vztahy podle obchodního zákoníku se odlišují od smluvních vztahů řídících se občanským zákoníkem tím, že subjekty (smluvními stranami) jsou podnikatelé, kteří jednají v rámci své podnikatelské činnosti. Podnikatelem je každá osoba zapsaná v obchodním rejstříku (nejčastěji osoby právnické – obchodní společnosti), osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění (živnostníci), osoby podnikající na základě jiného než živnostenského oprávnění (lékaři, advokáti…) a osoby provozující zemědělskou výrobu. Pokud do smluvního vztahu vstupují podnikatelé, podléhají smlouvy uzavřené mezi nimi právní úpravě obchodního zákoníku, pokud se nejedná o smluvní typy upravené pouze v občanském zákoníku (smlouva darovací, smlouva o nájmu byt aj.). V tom případě by tyto smlouvy podléhaly právnímu režimu občanského zákoníku, byť by byly uzavřeny mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti.
V případě, že je alespoň jedna smluvní strana nepodnikatelem, řídí se uzavírané smlouvy právní úpravou občanského zákoníku. To neplatí pouze v případě, že se smluvní strany výslovně dohodly na použití obchodního zákoníku, případně, že uzavírají smlouvu, která je upravena pouze v obchodním zákoníku (smlouvy o nájmu podniku, smlouvy o tichém společenství, smlouvy o běžném účtu aj.).
Je nutné vysvětlit a zdůraznit pojem „jednání v rámci podnikatelské činnosti“. Modelovým příkladem budou dva živnostníci. Jeden je stavebníkem, druhý prodává stavební materiál. Stavebník pro výkon své podnikatelské činnosti potřebuje stavební materiál, který nakoupí od prodejce. Kupní smlouva se tedy bude řídit obchodním zákoníkem, jelikož oba jednají v rámci své podnikatelské činnosti. Pokud by ale stavebník chtěl koupit pro svou manželku auto, které má prodejce stavebního materiálu ve svém vlastnictví a nevyužívá ho k podnikatelské činnosti, řídila by se kupní smlouva občanským zákoníkem, jelikož smluvní strany už nejednají v rámci své podnikatelské činnosti a nevystupují tedy ani jako podnikatelé, i když se jedná pořád o ty samé živnostníky.
Závěrem o uzavírání smluvních vztahů
Pokud budete uzavírat smlouvy, je rozhodující, zda daný smluvní typ je upraven obchodním nebo občanským zákoníkem, a kdo jsou smluvní strany, jestli podnikatelé nebo nepodnikatelé.{jcomments on}
