Možná si to ani neuvědomujete, ale pokud k někomu promlouváte, vaše neverbální (nonverbální) komunikace tvoří více než polovinu dojmu z vaší řeči. Pokud často mluvíte před kolektivem nebo neustále komunikujete s lidmi, vyplatí se vám na své „řeči těla“ zapracovat. Můžete tak vytvořit lepší dojem a lépe dosáhnout svých cílů.
Neverbální (nonverbální) komunikace
Řeč těla je hlasitá a jasná
Slova často tvoří jen malou část při komunikaci s lidmi. Možná to zní neuvěřitelně, ale vše co říkáme okolí, výrazně ovlivňuje naše řeč těla. Pokud někomu sdělujete nějakou informaci, pak pouze 7 % z vašeho celkového projevu je spojeno se samotnou mluvenou řečí. Mnohem důležitější je váš výraz tváře(55 %), tón hlasu (38 %) i jiné formy projevu spojené s řečí těla.
Neverbální komunikace je nedílnou tedy složkou sociální (lidské) komunikace. Doprovází slova, vyjadřuje emoce, prozrazuje momentální psychický i fyzický stav. Vědomě či nevědomě předáváte svým tělem druhým lidem to, co zrovna prožíváte.
Důležité a vlastně i rozhodující je sladit naši řeč mluvenou (verbální komunikaci) s neverbální komunikací. Pokud to neuděláte, není možné vytvořit na publikum pozitivní dojem nebo dokonce vytvořit vztah založený na důvěře.
I vy přijímáte signály druhých. Někdy se vám zdá, že v komunikaci něco nehraje. Slova nejsou doprovázena odpovídajícími neverbálními projevy. Abyste se lépe dokázali orientovat v tom, co lidé vysílají, musíte se je naučit „číst“ – vnímat neverbální projevy v kontextu dané situace.
Prvky neverbální komunikace
Neverbální komunikace zahrnuje to, jak se tváříme (mimika) a jak se na sebe díváme (vizika nebo pohledy očí), co děláme s rukama (gestika), jak sedíme, stojíme, pohybujeme se (poturika, kinezika) jakou vzdálenost od druhých zaujímáme (proxemika), jak se navzájem dotýkáme (haptika) a další paraverbální projevy.
Vizika – pohledy očí
Pohledy očí vypovídají o vaší sebedůvěře. Pokud s někým komunikujete, měli byste se mu dívat do očí. Délka pohledu by neměla být dlouhá – obecně platí, že ten, co mluví, udržuje oční kontakt méně než ten, co naslouchá. Oči prozradí o druhém mnoho. Např.: rozšířené zorničky znamenají zájem, uhýbání pohledu zase lež, nejistotu, nervozitu. Pohledy ke dveřím či na hodinky touhu skončit rozhovor.
Mimika – výrazy obličeje
Mimika nejrychleji prozradí, co si v daném okamžiku myslíte. Vaše svraštěné čelo, přimhouřené oči či ohrnutý ret vysílají okamžité informace. Základní mimickou zbraní je úsměv. Nestojí nic, ale dokáže mnoho. Otvírá vám dveře do společnosti i na úřady. Usmějete-li se na počátku jednání, kdy se navzájem odhadujete, vyvoláte příznivou reakci na obou stranách. Lidé mají tendenci napodobovat výrazy druhého člověka, buďte tedy pozitivní a úsměvu využívejte co nejčastěji. Pomůže i vám překonat špatnou náladu. Dávejte si pozor na nevhodné mimické výrazy. I malý úšklebek může zhatit několikahodinové jednání.
Gestika – pohyby rukou a kinezika – pohyby celého těla
Gesta jsou znamení, která děláte rukama. Jsou viditelnou částí toho, co si v dané chvíli myslíte. Přiměřená gestikulace působí na vaše okolí dobře, protože doplňuje a umocňuje vaše slova. Nadměrná gestikulace však může působit rušivě. Zpravidla jí využívají dominantní jedinci, kteří chtějí druhé ovládat.
Mnohá gesta, jako například mnutí rukou, zvednutý ukazováček, stříška z prstů opírajících se o sebe působí na váš protějšek negativně. Chcete-li vytvářet přátelské prostředí, naučte se používat gesta s otevřenými dlaněmi. Znamená to, že jednáte s otevřenými úmysly. Naopak pozor si dejte na gesta, která děláte mechanicky, jako například zívání nebo mnutí si očí, protože vyvolávají u vašeho protějšku negativní reakce.
Pokud máte z řeči gest vyčíst nějaký smysl, nesmíte je číst osamoceně. Člověk svá gesta doplňuje i postojem, držením těla. Řeč těla prozrazuje váš temperament, ale i momentální psychický a fyzický stav. Chcete-li působit pozitivně, stůjte vzpřímeně se vztyčenou hlavou. Svěšená ramena a pohledy do země připomínají spíše poraženého než toho, kdo chce něco vyjednat. Čím vzpřímenější postoj zaujmete, tím více působíte optimisticky a hrdě. Čím shrbenější, tím větší dojem pesimisty vyvoláváte.
Proxemika – vzdálenost mezi lidmi
Proxemika označuje prostor při komunikaci v horizontálním, ale i ve vertikálním směru. Čím jste si se svým protějškem sympatičtější a bližší, tím kratší vzdálenost s ním při komunikaci udržujete. S přáteli komunikujete v osobní zóně (do 120 cm), ale obchodní či jiná jednání přesunujete do zóny společenské (od 120 cm).
Každý člověk má ale pro vzdálenost, ve které se cítí bezpečně, jiné hranice Pokud si všimnete, že se váš protějšek ošívá, raději ustupte kousek dál a nechejte mu více prostoru. Se vzdáleností můžete manipulovat, i když sedíte. Můžete se naklonit nebo zaklonit. Chráníte si tak svůj prostor. Dominantní jedinci nad druhými rádi stojí, v tom jim můžete zabránit, postavíte-li se taky nebo nepřijmete-li nabízenou židli. Pokud se vás někdo pokouší usadit do křesla, ale sám sedí na židli, posaďte se jen na okraj. Nezapadnete tak a zaujmete stejnou výchozí pozici pro jednání. Lidé, kteří si rozumí, zaujímají během jednání stejný postoj nebo dokonce i přebírají určitá gest svého protějšku. O přátelském prostředí při komunikaci svědčí pozice, ve které stojíte nebo sedíte vedle sebe. Naopak pozice tváří v tvář napovídá o konkurenčním třeba i nepřátelském prostředí.
Dbejte na to, abyste nenarušovali intimní prostor člověka (0 – 50cm). Můžete u něj vyvolat nepříjemné pocity, nečekanou reakci nebo i agresi a vaše jednání nebude úspěšné.
Haptika – doteky
Haptika tvoří nedílnou součást neverbální komunikace. Nejčastěji se druhých dotýkáte, podáváte-li jim ruku. Tento kontakt napoví o člověku mnohé. Správně podaná ruka by měla být pevná a stisk by neměl být drtivý, ale ani ne slabý. Dlaň by měla být mírně natočena k zemi. Loket by neměl být napřažený. Odchylky od tohoto způsobu znamenají určité nevyrovnanosti. Např. ruka podávaná dlaní dolů, může znamenat nadřazenost, stejně jako silný stisk. Napřažený loket zase udržení vzdálenosti, odstupu. Malá síla stisku „leklá ryba“ signalizuje člověka s malým sebevědomím, ale také unylého, bez zájmu o seznámení, apatického. Další doteky patří spíše do intimních záležitostí a ve společenském styku mohou působit rušivě.
Paraverbální komunikace
Člověk doprovází svá slova i paraverbálně. To znamená, že tón hlasu, rychlost a dynamika řeči mohou prozradit vaši momentální náladu. Například věta „Mohl byste to zopakovat“ může být v určitém okamžiku rozbuškou, která způsobí nečekaný konflikt. Záleží totiž na tom, jakou zvolíte intonaci a jakým postojem ji doplníte. Pokud zazní ve vašem hlase vztek, nadřazenost, vaše okolí to hned pozná.
K paralingvistice patří i tempo řeči, hlasitost, rychlost, plynulost, správné členění podle smyslu. Všechny tyto složky slouží k tomu, aby vám bylo dobře rozumět a aby váš protějšek správně pochopil obsah sdělovaného.
Shrnutí o neverbální komunikaci
Neverbálním projevům těla lze porozumět jen v situačním kontextu. Musíte být opatrní v interpretaci toho, co vidíte. Je správné, abyste si uvědomovali, jaké signály svému okolí vysíláte a abyste mnohé dokázali zase vy „přečíst“ a rozkrýt. Snažte se, aby vaše projevy byly příjemné, přátelské, aby doplňovaly to, co říkáte.
Protože řeč těla většina z nás neumí ovládat, netušíme ani, co všechno na nás může naše tělo prozradit. Proto zapracujte na sobě, zaplaťte si trénink řeči těla, ať nedáváte svému publiku všanc vaše vnitřní pocity.
Zdroj: V článku byly využity informace ze serveru Sales and Marketing Magazine.
