Vstup firmy na burzu – vhodné načasování a postup

Vstup firmy na burzu - kdy s ním začít a jak postupovat

S kůží na burzu

Malá „garážová“ firmička o obratu v řádu statisíců, jednom majiteli a pár zaměstnancích kandidátem pro vstup na burzu určitě není. V průběhu svého dalšího vývoje však do tohoto stádia může dorůst. K financování růstu může u nadějných podnikatelských projektů v prvních fázích posloužit rizikový kapitál v podobě peněz soukromého investora nebo specializovaného fondu. Poté, co firma rozvine za působení venture kapitálu nebo soukromého investora své know-how a doroste do bodu, kdy jí velikost či struktura nedovoluje pokračovat dál, přichází čas na další krok. Tím může být prodej firmy strategickému partnerovi v oboru, ale také vstup na burzu.

Model vývoje od malé rodinné firmičky po hráče na kapitálovém trhu není na západ od nás nic atypického. Pokud  firma prosperuje a podaří se jí najít rizikový kapitál v podobě peněz investorů, kteří zafinancují další rozvoj firmy na omezené období - zhruba dvou až čtyř let - ve chvíli kdy vloženým finančním kapitálem investor připravil firmu na emisi a nyní chce svou investici zpeněžit, je řešením prodat část firmy na burze.

Lepší než v bance

Pro další růst rozvíjející se firmy je emise akcií mnohem vhodnější, než bankovní úvěr. Z bankovního úvěru se dají relativně dobře financovat standardní provozy firem, poskytuje se na časově omezenou dobu a musí se z něj platit úroky. U kapitálu získaného emisí akcií má podnik větší volnost při jeho využití, což je značná výhoda oproti omezením, která jsou často spojena s úvěrovým financováním. Navíc banky jsou poměrně rigidní a ve chvíli, kdy nastane problém, snaží se zachránit své peníze bez ohledu na to, co potřebuje daná firma.

Emise akcií přináší kapitál na neurčito, bez úroků a nemůže nastat situace, že se bance nebo investorům projekt přestane líbit a budou chtít své peníze hned zpět, to ani udělat nemohou. Jediné, co se stane, bude, že klesne cena akcií. Proto je emise akcií vhodná pro rozvojové nové projekty, pro akvizice v zahraničí, či pro případný exit akcionářů.

Přijetí emise k obchodování na regulovaném trhu je navíc spojeno se značnou publicitou, což se příznivě odráží na celkovém povědomí o společnosti, na jejím dobrém jméně a důvěryhodnosti.

Firma na burze - věc veřejná

Vstupem na kapitálový trh se firma stává veřejně obchodovatelnou. To otevírá dveře k velkému množství potenciálních investorů. Na druhé straně to také znamená, že dosavadní vedení firmy ztrácí část své suverenity – veřejně obchodovaná firma musí skládat účty svým akcionářům.

Může také hrozit riziko, že důležitý podíl ve firmě koupí konkurence – firma nemůže nijak ovlivnit, kdo koupí nebo nekoupí její akcie. Před rizikem nepřátelského převzetí se však firma může chránit tím, že neuvolní k emisi takové množství akcií, které by umožnilo získat jinému subjektu majoritní podíl.

Pro a proti emisi akcií na burze

Nevýhody emise akcií

Hlavní nevýhodou vstupu firmy na burzu je ztráta anonymity, firma a její vedení bude neustále pod drobnohledem jak obchodníků na burze, tak celé společnosti. Je třeba počítat s tím, že finanční analytici se budou zajímat o každodenní chod firmy, a také, že podle pravidel burzy budete muset informovat burzu o čemkoliv, co by mohlo ovlivnit pozici firmy na burze nebo cenu akcií. Tím může být třeba příchod nového klienta, ztráta významného klienta, rezignace členů představenstva nebo spor s vaším dodavatelem – to vše může destabilizovat pozici firmy na burze a ovlivnit její ziskovost.

Trh bude ale očekávat nejen pravidelné reportování obchodních výsledků firmy, ale také absolutní otevřenost emitenta ohledně obchodní strategie. Pokud chcete, aby vaše akcie na burze byly aktivně obchodovány, musíte neustále získávat důvěru finančníků pravidelným dodáváním přesných informací o situaci vaší firmy.

Je třeba taktéž počítat s tím, že finanční trhy se vždy nechovají racionálně a že i v době, kdy bude vaše firma úspěšná a zisková, se může stát, že hodnota jejích akcií kvůli všeobecné negativní náladě na burze klesne. Nicméně toto funguje i opačně, což může být naopak výhodou pro ty, jejichž firmě se v její podnikatelské činnosti nedaří tak dobře – i přes slabé obchodní výsledky si může vychutnávat růst ceny svých akcií v době, kdy vládne na burze všeobecná euforie.

Výhody vstupu na burzu

Za hlavní výhodu je považován přístup k levnému kapitálu. Oproti půjčce v bance mají akcie nízké náklady, protože nejsou vázány žádnými úrokovými sazbami a ani není třeba je nikdy „splatit“.

Výhodou vstupu firmy na burzu je i to, že když chce firma později získat bankovní půjčku, její vyjednávací pozice je mnohem silnější, protože banka má jistotu, že je firma bonitní, a to právě proto, že je firma sledována burzou (navíc mnohem pečlivěji, než by byla sama banka vůbec schopná firmu sledovat). Půjčku tak lze získat za měkčích podmínek.

Mimo to je účast firmy na burze velmi prestižní záležitostí, která firmě otevře mnoho dveří (u zákazníků, dodavatelů, obchodních partnerů apod.).

Přínosem vstupu na burzu je také možnost využití akcií jako nástroje pro motivaci zaměstnanců, a to především u vrcholového managementu firmy. Této strategie využívá velké množství firem a to proto, že objektivně spojuje ziskovost firmy a výkon zaměstnance s jeho odměnou.

Burza není pro každého

Aby vůbec mělo pro firmu smysl uvažovat o vstupu na burzu, musí splnit určité požadavky. Především musí jít o zavedenou a perspektivní společnost s jasnou strategií a systémem řízení, transparentní organizační strukturou a vlastnickými poměry, která má zajímavý tržní podíl a je konkurenceschopná.

Důležitý je zkušený a stabilizovaný manažerský tým bez střetu zájmů. Společnost by neměla být závislá na jedné osobě. Musí prokázat schopnost generovat zisky a mít zdravou bilanci – na burzu by určitě neměla vstupovat firma, které už banky nechtějí půjčovat, protože je předlužená. Nezbytností je také transparentní struktura. Pokud firma se v průběhu svého vývoje rozrostla kvůli daňové optimalizaci v neprůhledný konglomerát různých společností, je nutné tuto strukturu před vstupem na burzu pročistit a zprůhlednit.

Co stojí vstup na burzu

Doba od úvodního rozhodnutí statutárního orgánu po uvedení na trh je individuální, závisí i na připravenosti emitenta či optimálním termínu vstupu na trh. Ve většině případů se však tato doba pohybuje do šesti měsíců. Náklady na primární emisi akcií včetně jejich uvedení na trh dosahují několik procent z objemu emise. Nejpodstatnější část poplatku tvoří poplatek manažerovi emise, další nedílnou součástí jsou služby výdaje na právní poradce. Pak jsou tu v případě vstupu na pražskou burzu poplatky pro ČNB, Centrálnímu depozitář a Burzu cenných papírů Praha, ty ale  představují jen zanedbatelnou část nákladů.

Výběr správných lidí a postup vstupu na burzu

Důležitým krokem je výběr tzv. manažera emise, kterým bývá silná investiční banka. Manažer zajišťuje přípravu a koordinaci emise včetně marketingových aktivit. Právní poradci se pak postarají o právní rámec celého procesu, dohlížejí na komunikaci s investory a starají se, aby se předešlo riziku právních sporů.

Aby mohly být emitované akcie nabídnuty veřejnosti, je potřeba připravit tzv. prospekt cenného papíru. Tento dokument, který je kombinací právního popisu emise a představení firmy potenciálním investorům, je součástí práce právních poradců. Prostřednictvím tzv. roadshow představí manažer emise předběžný prospekt odborné veřejnosti a otestuje tak, zda bude mít trh o emisi zájem.

V procesu nazvaném „bookbuilding“ zasílají investoři nákupní příkazy, ze kterých manažer emise po zpracování určí emisní kurz a objem emise. Na základě veřejné nabídky proběhne upsání a to tzv. zápisem do listiny upisovatelů. Posledním z kroků je přijetí cenného papíru na trh. Na základě žádosti firmy o něm rozhoduje burza.