Otázka zdanění příjmu zaměstnanců při práci v zahraničí

V dnešní době není nic neobvyklého vyjíždět za pracovními nabídkami mimo hranice ČR. S prací za českými hranicemi souvisí kromě dalších formalit, které je nutné splnit, také povinnost zdanění příjmů získaných v zahraničí. Povinnosti zdanění podléhají totiž všechny příjmy bez ohledu na to, ve kterém státě k nim došlo.

Daň z příjmu zaměstnance při práci v zahraničí

V případech, kdy má fyzická osoba příjmy ze zdrojů v různých státech, je potřeba určit, ve kterém státě, je takový příjem zdanitelný. Zároveň je důležité zajistit, aby nedocházelo ke dvojímu zdanění téhož příjmu, tedy např. ke zdanění příjmu v zemi, kde byla činnosti pro zaměstnavatele vykonána a současně ve státě sídla společnosti – zaměstnavatele. 

Legislativa zamezující dvojí zdanění

Způsoby, jak zamezit dvojímu zdanění, jsou na mezinárodní úrovni předmětem úpravy smluv o zamezení dvojího zdanění a současně na národní úrovni předmětem úpravy národních daňových předpisů.

Při řešení konkrétní daňové otázky je rozhodující příslušná mezinárodní bilaterální smlouva o zamezení dvojího zdanění, která má vždy přednost před národní legislativou, v České republice zejména před zákonem o daních z příjmu (č. 586/1992 Sb.). ČR má uzavřeny smlouvy tohoto typu s většinou států světa a EU.

Jak postupovat při určování daňového domicilu

Nejprve je třeba určit, ve kterém státě mají být konkrétní příjmy zdaněny. V případě, že osoba odvádí daně z příjmu v různých státech, je nutno určit, který stát provede celkový zápočet odvedených daní a vyloučí tak dvojí zdanění příjmů ze zahraničí. V této souvislosti hovoříme o tzv. daňovém domicilu nebo též daňovém rezidentství poplatníka. Kritéria pro určení daňového domicilu jsou stanovena v příslušném právním předpisu a mezinárodní smlouvě o zamezení dvojího zdanění.

Podle českých daňových předpisů je daňovým rezidentem ČR osoba, která má na území ČR bydliště nebo se na území České republiky zdržuje alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce. V případě nejasností s určením daňového domicilu se používají pravidla obsažená v příslušné smlouvě o zamezení dvojího zdanění.

Při stanovení daňového domicilu na základě mezinárodních smluv se především posuzuje, kde má osoba bydliště a kde je středisko jejích životních zájmů, tzn. zejména kde žije její rodina. Dalšími kritérii pro určení daňového domicilu bývají zpravidla místo obvyklého pobytu a dále státní občanství. Daňovou rezidenturu naopak nezakládá pouhý fakt, že je osoba v určitém státě zaměstnána.

 

Ve státě, ve kterém je osobě přiznán daňový domicil, podává tato osoba daňové přiznání, ve kterém uvede veškeré své příjmy. Příslušný úřad tohoto státu provede zápočet veškerých daní z příjmu odvedených v zahraničí a při vyloučení dvojího zdanění, vypočte výslednou částku daně, která bude odvedena.

Zdroj: SOLVIT – Systém řešení problémů na vnitřním trhu EU

Diskuze k článku

Přidat komentář
V diskuzi není žádný příspěvek. Vložte první komentář.

ROZJÍŽDÍTE PODNIKÁNÍ?

Balíček Můj iPodnikatel vám s tím pomůže!

Nápady na podnikání

 

Praktické návody

Přehledné e-booky vás krok po kroku provedou všemi administrativními nástrahami při rozjezdu podnikání. Nezapomenete na nic důležitého.

Informace pro podnikatele

 

Užitečné pomůcky

Online aplikace pro tvorbu podnikatelského plánu, vzory smluv a aplikace pro správu objednávek vám zjednoduší život.

Podnikatel prosperuje

 

Spousta inspirace

Každý měsíc vám dáme nové číslo e-magu Starting UP + přístup k jeho starším číslům, videím a do databáze podnikatelských nápadů.

 

Řekněte mi o Můj iPodnikatel víc

Odběr novinek

Přihlaste svůj e-mail k odběru novinek z oblasti podnikání. Neposíláme žádný spam a můžete se kdykoliv odhlásit.

Kontaktujte nás

Napište nám e-mail.

E-mail: info@ipodnikatel.cz

Nebo se s námi spojte přes sociální sítě.

Google+    Twitter     Facebook

Sledujte nás

Jsme vám všude nablízku.