Potřeboval jsem vědět co se děje s naší tiskárnou během přepravy k zákazníkům. Drncá se přepravou v papírové krabici, po českých ne vždy kvalitních cestách a tak by se mohlo stát, že se něco utřepe nebo povolí. Proto jsem využil příležitost a vzal ji sebou na cestu dlouhou více než 1000km. Vzorek cest byl celkem pestrý. Od rozmlácených okrsek až po německé dálnice, na kterých, se jede jako na polštářku. Naše D1 byla silnou zatěžkávací zkouškou.Stroj obstál, po ujetí celé trasy a to bez obalu a aretací pohyblivých částí, cestu ustál, po zapnutí fungoval, jak má. Bylo to potěšující zjištění. Co však až tak potěšující nebylo, byl výsledek cesty na kterou, jsem se vydal.
Na výstavišti v Norimberku jsem se setkal se zástupci jedné čínské společnosti. Zdvořilost a příjemné vystupování bylo na úrovni. Téměř až obřadné předání vizitky, to vše nemělo chybu. Po úvodu a představení se, začaly dotazy. Že nejde o běžné návštěvníky, ale o zcela zřejmou špionáž, bylo jasné už po pár minutách.
Otázky kladli opatrně, kličkovali a hledali, kde řeknu víc, než bych chtěl. Nezbylo než zatloukat, zatloukat, zatloukat. Bylo mi ale jasné, že tomuto se dá vyhnout jen stěží. Jsou sice slušní a zdvořilí, ale jsou to podnikatelé. Přesto, že v jejich zemi je komunismus jejich podnikavost zcela jistě předčí kohokoliv na světě. Bohužel se neohlíží na autorská práva, patenty nebo morální zábrany. Cítil jsem, že za vlídnou tváří se skrývá dravec, připravený využít příležitost.
Z našeho rozhovoru se narýsovala možnost budoucí spolupráce. Nevím, zda by to byl krok do temnoty nebo výhodný obchod. Jejich země a kultura je složitá stejně jako jejich jazyk.
